LISTY.

Při lampy záři slabé,

kdy déšť nám v okna šleh’,

má ruka ráda hrabe

se v starých dopisech.

To jsou ty listy naše

z let, která za námi,

jež psali jsme si plaše

a četli slzami.

Co touhy v nich, co muky,

co lásky, bolesti,

a při dotyku ruky

jak smutně šelestí!

Ó, dík, že mohu čísti

dnes klidně jejich žel,

jak po spadalém listí

bych v plném jaru šel.

Že klidně uzavříti

tu mohu krabici,

co naproti mně svítí

tvůj pohled zářící.

A když až do posledka

o beznaději čtem,

že úsměv můj se setká

s tvým tichým úsměvem!

Já na smrt v chvíli jedné

jsem myslil laskavou

a chtěl ty listy v ledné

mít rakvi pod hlavou.

Leč nad ty dlouhé stránky

dnes sladčí je mi vděk,

ať na ústa či spánky

tvůj krátký polibek.