LISZTŮV KONCERT

Poslyšte skladbu tu... Je jako krajina,

jež v slunci podzimním znenáhla zhasíná,

kovářů perlíky jak by v to bušily

a staré topoly své listy zvířily.

Jak zvonce horských stád by lesem zněly sem,

a v tichých akordech by oddýchala zem.

Jak silou nadlidskou z umdlené přírody

kovářů perlík zněl by hymnem svobody

a prací nezkrotnou a rozbíjením pout

a hrůzou hniloby, jež má se rozpadnout,

tak cosi hymnicky v těch těžkých akordech

za srdce chytá mi a horký tají dech.

A jarou mužností zas hřmí to ve strunách...

A zas, jak podzimní by vítr v horách táh’,

kde v skalní roklině k úbočí stisknuty

se domky těsnají v sklon svahů visutý

a mhavá světélka se rozsvěcují tmou

a stavy klepají tam hudbou tlumenou.