LITERATURA

Přijde k tobě do stavení

takovéhle oznámení:

Nová revue umělecká

chce být živým hlasatelem

vysokého umění.

Vystopovat hnutí všecka,

jak se mihnou v světě celém,

v nejjemnějším zachvění.

Obrací se v pevné tuše

jen na exquisitní duše,

odhazuje stará hesla

o tak zvané účelnosti

v službě vlasti, národa,

ponořit chce svoje vesla

do čistých vod budoucnosti,

slibuje, že nepodá

ruku přežilým těm copům,

nechce podobat se opům,

kteří žvýkají v své pýše

jenom otřepané kliše,

chce být pevným sběratelem

nových visí, nových tvarů,

uměleckých zázraků,

do světa jde s jasným čelem,

s pyšným smíchem pro tu káru

břídilů a hlupáků –

a tak dále a tak dále,

čtyři strany samochvále

věnovány. Na konec

doufají ta slavná jmena,

že jich snaha pochopena

bude kde kým. Vážná věc

najde jistě účinlivé

podpory i v slední vísce:

čas je, aby u nás kříslo

a nebude duše živé,

jež by ihned nenáročně

nešla s nimi, zvlášť když nízce

předplatné je vypočteno:

dvacet korun jedno číslo,

dvě stě korun pouze ročně

bude skrovné předplatné.

Měsíčník ten žhavý, vroucí,

plný síly vydatné,

bude učitel i přítel,

ve zlých dobách utěšitel,

a zůstane pro budoucí

co dědictví vydatné.