LÍTOST

Odchází procesí v lesku a znoji

pomalu dále,

na horké silnici samotné stojí

děvčátko malé.

Komu teď sypat ty hebounké plátky,

voní tak prudce?

Děvčátko malé zůstalo zpátky

s růžemi v ruce.

Po šatech zmačkaných do prachu ony

padají zpráhlé,

baldachýn zmizel a dozněly tóny

slavnostně táhlé.

Mlč! Neplač, netruchli, družičko malá

do hluché dáli,

marně bys volala, marně bys lkala,

dálka tak šálí!

Hleď, jenom o krok dál pokojně roste

řepa a zelí,

a plečky znají písničky prosté,

jež rozveselí.

Odhoď ty růže a vzpomínek zanech

na slavné tóny,

jdi k družkám, družičko, na letních lánech

buď jako ony.