LÍTOST

Jde večer. – Šepot vánku ztich’.

Sní lípy. Smutno na polích.

Má zádumčivost blouznivá

té chvíle oknem hledívá.

V tmě pasou se snů jeleni

v trav smaragdové zeleni..

V tom bleskem ticho rozchvěly

dva potměšilé výstřely.

V les jeleni již zmizeli,

jen laňka klesla v jeteli;

svou hlavu bolně obrací

v houšť, kde se skryli pytláci.