LÍTOST.

Lítost jak šedivá sestra

u mých se schoulila dveří,

čekala, jako když někdo

tisíckrát oklamán věří...

Daleko za lesy, v horách

ve slunci třpytí se stráně,

žádný žal nekruší srdce,

neklade stíny na skráně...

Pohádko o štěstí lidském,

zakletém v čarovné říše!

Ruce mé po tobě sáhly,

ty jsi však odlétlo výše!

A já zas v mlhách se topím,

z dálky jen světlo sem padá,

lítost mne na prahu vítá:

Do smrti chci tě mít ráda!