LIV. Co zmůže, co zmůže

Co zmůže, co zmůže

ten trylek ptačí,

skrz plané když růže

noha má kráčí?

Zajásá on náhle,

zacinká v sluchu,

tak ostře i táhle,

jak pozdrav duchů!

Jak by z dob mladistvých

líbezná ústa

šeptnula: Líbej tich,

láska tím vzrůstá!

To, pravda, dávno již,

a přec tím čárem

vše spadá s ňader tíž,

spíjím se jarem.

Bol písní dojemnou

roztál mi v pláči;

dál jásej nade mnou

ty trylku ptačí!