LIV Vše jako dřív a přec, jak prázdno je tu,

Vše jako dřív a přec, jak prázdno je tu,

a v duši mojí jaká teskná tíha!

Vše na svém místě, kytka zvadlých květů,

a na ní paprsk sluneční se mihá.

Vše kolem jakby odumřelo světu,

na psacím stole pero, kniha milá –

zřím jako ve snu zatrženou větu,

list v ruce chvěje se a lehce zdvihá.

Můj celý pokoj potopen jest v zlatě –

na římse okna podobizna drahá

a verše Tvé – má ruka po nich sahá...

Vše mne tu kolem upomíná na Tě,

a přece vše, co žilo ještě včera,

dnes leží tiše v pozdním tichu šera.