LIV. Všechno bude tak a jak Ty budeš chtít,

Všechno bude tak a jak Ty budeš chtít,

Tvoje vůle staň se! Víc již nemám žádné.

Jenom rci mi, drahý, zda smím doufat, žít,

aneb zhasnout, hvězda, která s nebe spadne?

Slabá jsem a nevím, kde sil nových vzít –

a v tom víru žití utonout je snadné!

Nikoho tu nemám – oč se podepřít,

ani krbu svého v této noci chladné.

Sama cestou bloudím, jak ten poutník žitím,

nikde doma nejsem, cizí vše je mi –

trnitá je pouť má, osten každý cítím.

Hlad mám, žízním – nikdo mne tu nenasytí –

a až jednou zemru – nikdo na zemi

na mém hrobě věčné světlo nerozsvítí.