LIV. Vy zpěvní druzi jarních poupat,

Vy zpěvní druzi jarních poupat,

mám k vám též něco povzdechu:

jsou srdce za zdmi uvězněna –

zda máte pro ně útěchu?

Jak, víte, soustrastný ten ptáček:

ten Daliboru do věže

donášel v písních božskou mluvu

kvetoucí jara mládeže.

A mezi vámi tolik slasti,

že až to nebem otřásá:

zaleťte s něčím na okénko,

tam okřeje a zajásá.

Co ubude tím jaru krásy,

když jedna píseň odpadne?

Nám často stačí pouhé slovo,

a lidské srdce nevadne.