LIV. Vyskoč si, cigáne,

Vyskoč si, cigáne,

vyskoč ještě jednou,

den už tiše kráčí,

a ty hvězdy blednou.

Už ten den o stříbro

lesy zas okrádá,

a ta voda písně

k jiné noci střádá.

Ba už jestřáb divý

vylít na výzvědy –

vyskoč ještě jednou,

snad to naposledy!