LIX. Jezero spí, stromy dřímou, vše spí kol...

Jezero spí, stromy dřímou, vše spí kol...

Doma sedím. Noc je klidná, mlčenlivá,

ticho všude, nehýbe se list, ni stvol –

jen má duše bdí a v srdci píseň zpívá.

Hřbitov leží ve snách – tiše dříme bol,

tma je kolem – než tu náhle luna sivá

nad vrchem tím zvolna vstává – v snící dol,

na jezero, na květ stromů stříbro svívá.

Zachvívá se duše moje – v žase hledí

na tu krásu: perleť svítí na květech,

démant v tůni. Z mého srdce stoupá vzdech.

A má duše smutná ptá se: zda tou šedí,

jež ji halí jako těžký rubáš ten,

paprsk jeden ozáří ji, chvíli jen?