LIX. PÍSEŇ O POČESTNÉM PTÁKU

Je to pták prazvláštní

ten lysý sup,

nelze říct, že by snad

pěstoval lup,

že by krad, podváděl,

a ničil žití,

tak že by zoolog

moh na něj jíti

s cedulkou, že je to

dravec a vrah –

ne, sup je poctivec,

a slušný brach.

V té lysé hlavičce

je zraků dvé,

ty bystře pátrají,

co tam, co zde:

– sup je vždy rozšafný,

ví, oč je dbáti,

že život nemá se

nikomu bráti –

jen co je mrtvolou,

toť jeho jest,

sup, to je poctivec

a má svou čest.

Vlk, liška – raubíři

otrlí jsou,

na vraždy, loupeže

bezectně jdou,

slepice, jehňata,

zajíci, laně –

nešetří ničeho,

stále jdou na ně,

postrachem lesů jsou,

a hrůzou vsí,

stále jim v patách jsou

žandarmi – psi.

Jak něžné svědomí

má tenhle sup,

krví si nesmáčí

svůj čistý chrup,

z mrtvol jen stačí mu

drobty i kusy –

jsouť doby stísněné

a žít se musí,

tož se vždy dostaví

poctivý host,

pustí-li velmoži

ňákou tu kost.

Občané, obraťte

sem pilný zor:

hle, zde je rozšafník,

hle, zde je vzor,

vy duše poctivé,

vy demokrati,

za tímto příkladem

nutno se bráti

bez úhon v životě,

zločinů číst,

před mocí žandarmů

bezpečen, jist.