Lká vítr nocí...

Lká vítr nocí. Co chce, odkud letí?

Sám naslouchám při lampě jeho stonu,

to zní jak nářek puklých, starých zvonů,

jak praskot větví v hvozdů starých změti.

To smutná píseň. – Kdosi při ní zmírá,

to smutná píseň – kdos při ní se rodí...

a jiný v mukách se a bolu brodí

a křečovitě zmdlené srdce svírá.

Lká vítr nocí. – Srdce milující

se blíže tisknou v jeho písni k sobě...

Na mrtvé nemyslí, jak jim jest v hrobě

při této chmurné písni žalující!

Ó lásko moje! Sám tu bez pomoci

zřím uděšený v taje budoucnosti,

děs lomcuje mnou, jakby mrtvých kosti

se třásly zoufalstvím – Lká vítr nocí...