Loď illusí.

Loď našich illusí nás v bájný východ nesla,

jak křídla labutí se toužně chvěla vesla

a v hudbě mandolin, jež písní lásky zněly,

jsme ve svých žhoucích snech kraj fantastický zřeli,

kde hrady modravé žen bílá těla kryjí

a smaragd pavích per, jenž skryt je do lilií.

Loď našich illusí bouř náhle chytla v spáry,

z tmy mračen hučících blesk sjížděl na stožáry

a moře zkalené, to šílilo a hřmělo

jak ženy hříšnice se svíjející tělo;

ztich’ jásot mandolin a s labutími vesly

jsme v hloubky bezedné a nekonečné klesli.

Loď našich illusí tlí pochována v moři,

jas rudých korálů a medus nad ní hoří,

je celá ukryta v spleť fantastických sítí

a nocí zamlklou jak chladný mramor svítí

sníh utonulých těl a měsíc hoří tiše

a hudba mandolin sem padá s mrtvé výše.