LOĎ MRTVÝCH.

Loď černá letí po moři,

jak duch se mihne tmou.

Při západu se vynoří,

a když zas východ zahoří,

již mizí pod vodou.

Loď černá jako ďábel sám

se táhne obzorem,

bez klidu prchá v náruč tmám

a mihne se zas jako klam,

jí věčný cíl je zem.

Jak myšlenek se řítí roj

loď s černým plachtovím,

dál vrhá se vln ve příboj

na věčnou pouť, ve věčný boj.

Kam letí?! – – Nepovím.

Na lodi zástup lidí zřít,

když letí podél skal –

hruď mnohou zříš se touhou chvít;

však břeh se zase bleskem kmit,

loď mrtvých jede dál.

Tak hluboko ta stará báj

nás v mysli dotkne se.

Jdem’ za svým cílem světa kraj –

když blízek jest nám štěstí ráj,

proud zpět nás zanese – –.

Loď černá letí po moři,

jak duch se mihne tmou;

při západu se vynoří,

a když zas východ zahoří,

v ráz mizí pod vodou.