Loď zřel jsem ve snách lepou v hrdém zjevu,

Loď zřel jsem ve snách lepou v hrdém zjevu,

však co v ní bylo zápasu a řevu!

Na plavce plavec zuřivě se vrhá

a střelku mu i veslo z rukou trhá,

druh druha k zemi sráží jako plévu

a neustává v nepřátelském hněvu,

až cáry poslední mu s těla strhá,

a po zdeptaném do výše se šplhá...

A zřel jsem, jak ve vřavě neustálé

loď klidně plynula a spěla dále,

jak vlastní její tíha, vlastní síla

vod tmavou hlubinu tak rozčeřila,

že prodloužila třpytivým se chvostem,

jejž plní obloha svých světel stkvostem.