Loďka.

Kolíbej mne, kolíbej,

moje loďko snivá; –

řeka šplouná, povídá,

v dál jak s námi splývá.

Na břehu se rákosí

šepotavě sklání,

větřík duje, potichu

v dál nás popohání

Hlava klesá, ruka mdlá

pustila se vesla,

jest jakoby dřímotou

nás ta loďka nesla.

Daleko, ó daleko

radostí i hoře,

kams, v to velké, neznámé,

mlčenlivé moře.