Loďka plula, zdvíhala se vesla;

Loďka plula, zdvíhala se vesla;

plachta spravovaná, samý lát,

vlastní tkaň že více není znát,

plným větrem po vodách se nesla.

Někdy v jícen vzbouřených vln klesla,

zmizela a padla častokrát,

jakby ani nemohla již vstát,

vždycky ale na povrch se vznesla.

Strakatá a zedraná, jak byla,

zatřepetala se vesele,

bleskem dále na vlnách se hnala:

„V látech je má celá moc a síla,

odvrhla jsem cáry zvetšelé,

nové plátno místo nich jsem vzala.“