LODNÍK.

MÁ Asiatko, všecek plál jsem tebou,

má každá žilka ždála po tobě.

Tvých očí plamy dosud krev mi střebou

a vlny zřím jen ve tvé podobě.

Jsem chladný lodník. Mráz i led je ve mně.

Má loď sem větrem byla hozena.

Ty vášnivá jsi dcera horké země,

jež vášní žije, vášní zplozena.

Já dosud míjel, lodníků co zvykem,

a nerad toulal jsem se v pobřeží,

však pravým chci teď býti námořníkem,

jenž rozkoší se rád též osvěží.

Znáš lásky jejich, lásky synů moře,

jež z jitra trvají jen do šera – –

Bloud ten, kdo pro tebe by snášel hoře,

vždyť ztělesněná jsi jen nevěra!

Viz, ruka má tvou vlajku dolů snesla

a jiná vlá s mé lodi stožárů.

K odplutí připravena leží vesla. –

Nuž, vzhůru, v kraj chci vášní požárů!