Logika dějin.

V změť plápolů a v lázeň sírných varů

bůh svrhl pyšné duchy, volným čelem

jenž chtěli vznést se, věčným trpitelem

se svíjel každý v zatracení spáru.

Sbor gigantů Zev srazil do Tartaru;

pro věčné časy nad skřiveným tělem

skal trčí spousty ve žaláři ztmělém,

než v slávě Olympu jsou větší v zmaru.

A Lazar úpěl u boháče dveří,

a Hebrej slintal pod Aegypta jhem

a Helot s Pariou žil roven zvěři.

Všech osud týž a skoro srdce věří,

že vítěz, bohem ať neb člověkem,

svou velkost pádem oběti své měří.