LOGIKA LÁSKY.

Světa los a světa běh

nemůže být v ničem kusý;

co zde začlo – sen a dech,

někde skončiti se musí.

Já tě viděl – to byl dech,

moh jsem váhat? Věčná touho!

Kdesi budu po letech

v tvář ti patřit dlouho, dlouho.

Já tě líbal – to byl sen,

nevím, vlásky zda či líce.

Kdysi budu líbat jen

dnes jak zítra, víc a více.

Vím to – ale přec bych rád,

by to hodně brzy bylo,

by, čím srdce musí plát,

se nám brzy vyplnilo.

Považ, jaký chvat a shon,

na jiné tě hvězdě hledat,

hvězd je víc než milion,

co tu roušek tajů zvedat!

Není líp, tě líbat hned,

v oči tobě stále zříti?

Co má skončit řadou let,

raděj rázem ukončiti?