Lohengrin.

Až mlhy se ráno rozprchnou

a květy slib svůj spečetí,

mne uvidíš na kolenou

před sebou zbožně klečeti.

A v nejčistší mé pokání

dáš skanouti svým nadějím

a meč, který mne poraní,

posvětíš božským znamením.

Na cesty mého smíření

dáš praporcům všem zavláti,

by očím moje blížení

opojnou bylo závratí.

Z tvých jiter rosu úsměvů

přenesu celým dnem

a skryju v ticho večerů

až v šťastnou říš tu zapadnem’.

Však snění Duší tajemné

až začne ke mně šeptati,

pak jenom tiše propust mne,

a nesmíš se mne zeptati...