LORD BYRON. (II.)

Vlast byla k němu odmítava, hlucha.

Leč jinam sloky jeho zapadaly:

v ty evropejské šeré kriminály,

kde živořila lepších časů tucha.

Rovnaly páteř, formovaly ducha,

sny o volnosti tělem odívaly

a símě vzpoury v duše rozsívaly –

tak padá dešť do vyprahlého sucha.

Poláci, Němci, Rusi, Italové

i u nás v Čechách – všichni vděčně pili

ty verše světla, naděje a síly.

A Svaté Alliance pochopové

jen zuřili, že v kobky uzavřené

kdos chodí živit duše uvězněné.