LORD BYRON. (III.)

Ach, Vaše Lordstvo, popříti se nedá,

že na bol všelikých těch demoníků,

na hesla volnosti, na gesta vzkřiků

se usadila vrstva prachu šedá.

Či stáří? Stáří? Člověk v duši hledá,

čím odrazil by v tomto okamžiku

to slovo hrozné... Neboť slova díků

a lásky má k Vám mladost naše bledá.

Kain Lordstva Vašeho, kus Don Juana,

i drobné verše pláčem zarosené,

jak operlené květy louky z rána –

ty nám i Lordstvu Vašemu dnes stačí...

Dost loučení má žití zatracené –

to s Vámi bylo by přec jenom k pláči.