LORETÁNSKÉ ZVONKY.

Večerem, když nad Prahou se stmívá,

loretánské zvonky s věže zní,

nábožnou, slyš, písní tichých srdcí,

písní starou dávno zašlých dní.

Jak když v knížkách modlitebních večer

probírá se ruka uvadlá. –

Za večerů letních u kláštera,

akátů je vůně sladce mdlá.

Změnil svět se, z kamene jsou srdce –

Jako dříve, dnes i zvonky hrou

nábožnou, slyš, s klášterní se věže

dávnou písní modlí nad Prahou.