Loretánské zvonky. (I.)

Smutno, chmurno v povltavském kraji;

vlaštovice houfně odlétají,

bojíce se podzimního chladu,

k jihu táhnou z Hradčan k Vyšehradu.

Cítím náhle, jak mi chladnou líce...

ach, to nejsou družné vlaštovice

slétající z Letné svěžích sklonků,

to jsou zvuky loretánských zvonků.

Snášejíť se v podvečerní dobu,

drahý Jene, tiše k Tvému hrobu,

by Ti, kde jsme v posled s Tebou stáli,

sladkou kolébavku zavzdychaly.