LOUČENÍ DOMA

Pojď poklonit se ještě jedenkrát,

kde lípy voní!

Co mrtvo, mám zas jinak nějak rád

než loni.

Háj břízek rozhlédnuv se po kraji

svůj ševel chýlí,

kde plno jmen, a všechna říkají:

My byli.

Zde anděl k děcku na kámen si klek,

sám chorých rysů,

zde u zídky trs bílých macešek

je bez nápisu.

Jde hrobník s vodou. Kanou do duše

nám zvuky dávno známé;

pojď, vždyť je smrtí zaléváno vše,

co v srdci máme.