LOUČENÍ LÉTA

Již stůně léto. Den se smutkem krátí.

A obloha se koupá v zlatech snech.

Dny, které prchly, dálka nenavrátí.

Žár žhavých růží hasne v záhonech.

A srdce, teskníc pro zahrady mroucí,

si v svatyni svou přeje uzamknout

modř usměvavou, sad i růže skvoucí,

by mohly dál v něm nadějemi žhnout.