Loučení podzimní.

Jdou hvozdem v soumraku mlh kmeti šedí,

krev Jeseně se jeví v ňadrech boučí,

a smutně země do tváře mi hledí

jak chorá máť, když s dítětem se loučí.

Je listopad; kraj temní se, den krátí...

Kde jsi, kde jsi, ty jara slunný jase?

Ó země, země, smutná moje máti,

zda s úsměvem se uvidíme zase?