LOUČENÍ S JIHEM

Zda budeš vzpomínat, jak cizokrajný list

se v nocích rýsoval na naší okenici?

zda rozpomenu se, jak nedotčeně čist

se blankyt probouzel a celoval tě spící?

Pojď ještě podvečer se projít na zahradu,

kde světlo zeleni spí v šeru hlubokém

a větve topolů kde v neproniklou řadu

se hustě srážejí, jak hučí scirokkem.

Zda budem vzpomínat, jak medem voněl strom,

byl všecek bělostný a bzučely v něm včely?

Je tolik našeho zde v cizím světě tom,

a znovu na sebe též my se rozpomněli.