Loučení.

Zas tedy v širý svět, v tu všední vřavu ulic...

Vám s bohem, zahrady, kde přec jsem nebyl sám,

kde se mnou byla’s ty, svou hlavu k mojí tulíc...

Já hlavu kloním teď a tiše vzpomínám.

Ó s bohem, lavičky, kde seděli jsme spolu,

ó s bohem, procházky, jež náš jste zřely ples!

teď suché listí jen už zvolna padá dolů,

jak pod tou tíží snů má hlava padá dnes.

Vy háje bez konce a hluboké a dumné,

k vám letí píseň má s tou dumou v čele mém,

s tou plachou vzpomínkou, když stála tady u mne

v těch korun šumění, v tom dechu hlubokém.

Ó jak jít do dáli a nevzpomínat na tě

a snů těch zapadlých a blouznivých těch chvil,

když v lásce oko tvé a západ planul v zlatě

a peruť hvězdnatou k nám večer nachýlil.

A my jsme snili tu, tvá bílá ruka malá

v mé ruce chvěla se jak drobný, bílý květ,

a noc v svém náručí nás vroucně objímala,

vzplál azur hvězdami a touhou na rtu ret.

To večer sladký byl a snivý, neskonalý

a svatý, velký mír nám kanul v srdce níž...

Ó lesy hluboké, proč teď se smutkem halí

ta širá, širá pláň – a o čem, háji, sníš?

Že v dál mi odešla a že mé prchlo štěstí,

že v duši bolí to, když sám jsem znovu zas,

zda listem posledním to pláčí ratolesti? –

Já měl jen podzim dřív – teď našel také vás.

Mně dávno před vámi v sny zavála už zima,

teď vane nad vámi a vás to bolí též,

a teď nám oběma to jaro v zemi dřímá,

teď, lese, jako já se v podzim zachvěješ...

V těch pustých korunách to naříká a kvílí,

zpěv ptačí dávno ztich’ i šepot blouznivý

a velká, přísná noc se mlčky k zemi chýlí

a padá na lesy a padá na nivy.

A oddech mrazivý jak samo umírání

vlá teskně kolem kol a vše jít musí v dál,

vše tady umřít má a vše se smrti brání,

pláň, která kvetla kdys, květ, který vítr svál.

A tam, kde hasne den a kde se azur klene

tak tmavě modravý, plá rudý, žhavý nach

a slunce zavírá to oko zkrvácené

a víčka ztrhaná se chvějí v mrákotách.

Noc přísná, hluboká a bez konce a tmavá

a dlouhá k zoufání – jen mlhy bílý pás

v dál táhne přes lesy – – mně v dlaně padá hlava,

bez sladkých očí dvou jak tma je tu a mráz...