Loučení.

Jest mi jíti za hory!

Jíti od tebe, milenko, za hory.

Kam slunko se kvapí krýti,

Tam nebude oko dlíti

Na tobě.

Nežalosti, rozmilá!

Slunce z otčiny denně tam pozdravím,

Jak míle se poukáže,

Hned procitnu se ho táže

Po tobě.

Jeho zvěstem oživu,

Že mi, Lidmilo, věrně jsi oddána;

Pak odplyne dnová chvíle,

V níž duch můj a všecka píle

Při tobě.

A když slunce zapadne,

Dne příštího zprávy se naději;

A než se mi s tou zas vrátí,

Vždy bude se vděk mi zdáti

O tobě.