Loučení.

Ach! smutné loučení v té době,

Když srdce násylím být sobě

Se zbojně staví na odpor.

Vždy s tebou rozchod smutný býval,

Však hoře, co sem pro tě míval,

To krotlo sladkou nadějí.

Ach nyní málo čáky maje,

Tam v nedostupné hledím kraje,

Kam rozmilá se ubíráš.

Byť život můj byl věkem dlouhý,

Předc dýlkou neumírní touhy,

S svou neshledá se utěchou.

O vzpomeň na to rozžehnání,

An v obapolném srdce lkání

Jsme posléz sebe líbali.