LOUČENÍ

Loučení, loučení, tak sychravě chladné,

když mdlobné srdce prahlo po hoři,

které v ně očistným plamenem padne

a v kterém rádo uhoří!

Znát chtělo aspoň v zoufalství prudkém

žár, který nesměl do růží zkvést.

Večer se nachýlil, sychravým smutkem

zhasíná naděj i na bolest.

Večer se nachýlil. Bez vigilií

vzejde den poslední do holých lad...

V srdci se v klubko ohavné svíjí

posměšek – studený had.