Loučení.

Poslední ruky stisk, jenž nesevšední,

poslední tvých pohled nestálých očí,

poslední polibek, ‚s Bohem‘ pak slední,

tak už se v minulo všechno mi stočí.

Všechno mi odchází, všechno mi mizí,

„miláčku“ – přeju ti dobro a štěstí;

tak se tu rozejdem, budem si cizí

nad každou vzpomínkou, nad každou zvěstí –

Čím byla’s mně, nevíš, dobré mé děcko:

života krví a sílou v mém trudu,

jinam teď odnášíš lásku a všecko –

jdi tedy, líbej – já vzpomínat budu...

Jdi, dítě, nedívej víc už se za mnou,

málo snad zřela bys v oku mém bolu;

co v srdci – tváří se zakryje klamnou,

jdi, jdi jen, nebudem plakat přec spolu!