LOUČENÍ.

Radostné díky vzdávám

za lásku přítulnou –

a komu ublížil jsem,

odpusť mi vinu mou.

Do jiných krajin půjdu,

svět uzřím nových krás –

však v hloubi srdce budu

vždy nosit, drazí, Vás.

Vám, sestřičky mé, nebe

dej sňatek blažený!

Vám, bratří, dobré duše

dej Pán Bůh za ženy.

A buďte tady s Bohem,

mír s Vámi přebývej,

a květný máj a radost

vám skráně ovívej.

Až na těch modrých horách

se otevře mi svět,

k vám ještě jednou zpátky

obrátím toužný hled.

Až půjdu přes ty háje

a přes ty potoky,

já po vlnách vám vzkážu

svůj pozdrav hluboký.

Až uzřím bílé mraky

letící v dálavy,

já po nich pošlu taky

vám věrné pozdravy.

A za noci až hvězdy

na nebi vyskočí,

v nich spatřím vás – a slzy

mi vhrknou do očí.

A když pak vánek sladký

k nám od vás doletí,

já přijmu jej jak pozdrav,

jak sester objetí.

A když pak uslyšíte,

že shasly moje dny,

ó, poříkejte za mne,

otčenáš upřímný.