Loučení.

Naposledy ještě s slzou v oku

noha sem nese mne třesoucí,

k věčného kde osud hynoucí

srdce nutí rozloučení kroku.

Měj se dobře, šumný vlnek toku,

moje růže, myrto květoucí,

vonná loubí, hrdě se pnoucí

dube, mohutných ty cedrů soku!

S bohem buďte, větérkové hraví,

háječkův posvátný šepote,

truchlopěvče, vodopáde lkavý!

S bohem buďte, svatostinná houští,

i slavíkův sladký klokote –

– srdce mé již bezradostnou pouští.