LOUČENÍ.

By Viktor Dyk

Na loži stařeček sotva se obrátí.

Bez síly, radosti. A každý šeptá ti:

Nebohý, kdy že už umře?

Proč že vy pláčete? Pro bodák, pro kuli?

Jaké to neštěstí, na poli padnu-li

v mladosti svojí květu?

Čemu já ujdu a čeho se ušetřím?

Lépe je chvíli jít ošklivým povětřím,

než celý život jít psotou...

Padnu-li, umru-li, však já se spokojím.

Návratu nečekám, smrti se nebojím.

Staroby bojím se více.

Na poli padnu-li, přece si vzpomenou

na život vzdálený i na smrt vzdálenou.

Mladý hoch, byla ho škoda.

Na loži stařeček sotva se obrátí.

Každý tu zakývá, každý tu šeptá ti:

Chudáček, ne a ne umřít!