LOUČÍ SE ZVON.

Vesničko v údolí, bílý můj kostele,

chaloupky tiché, v nich dobří mí přátelé,

poslední dnes vám pozdrav dám –

zítra už odcházím

neznáma ke hrázím –

bim, bam, –

s Bohem vám!

Zářivé východy podletních červánků,

tesklivá rána, v nichž zimního ze spánku

budil jsem život a mluvil k tmám,

by člověk k práci vstal,

čest svému Pánu vzdal –

bim, bam, –

s Bohem vám!

Tiché vy ovečky, dobrý můj pastýři,

které jsem k oběti, vinu jež usmíří,

volával za jitra v posvátný chrám,

oltáři spanilý,

kříži můj rozmilý,

bim, bam, –

s Bohem vám!

Večery velebné, kdy pěl jsem klekání,

přinášel klid a povzdechy pokání,

s hvězdami nad krajem bděl jsem sám –

v neštěstí za noci

kvílel jsem k pomoci –

bim, bam, –

s Bohem vám!

Posvátných průvodů hymny vy jásavé,

slávobran, stožárů prapory plesavé,

radostí vašich rád nítil jsem plam,

volal jsem hřímavě

čestné vás k oslavě –

bim, bam, –

s Bohem vám!

Siré vy duše mé záhrobní z dálavy,

kterým jsem posílal poslední pozdravy,

naposled dnes nad vámi lkám –

pokojném ve snění

spěte tu k vzkříšení –

bim, bam, –

s Bohem vám!