Loučím se.

Nejsem-li roven souši v stinném lese?

Zda s jarní písní pták se na ni snese,

zda hnízdo ovíjí mu snětí květem?

Loučím se, loučím s celým dálným světem,

loučím se, loučím s dálným světem celým;

usmířen snáším vše, co chtělo nebe,

dumám a trpím! Nač mi želit sebe?

Jen těch, kdo po mně zbudou, těch jen želím! –