LOUKY

Jak jsou krásné louky

v časném bujném létě,

barvy rozpestřené

jako na paletě.

Květin je tu tolik,

jak jehličí v lese;

po nějakém božstvu

každá jmenuje se.

Kopretin když sněhy

do rosy se halí,

jak by do té louky

hvězdy napadaly.

Co tu božích poslů

krásu čaruje mi;

rdesno, rožec, zvonky

pokrývají zemi.

Bílý jetel voní,

metlice se chvějí,

zapadám v tu krásu

jako do závějí.

Než ji skosí ženci,

mlhy začnou studit,

chtěla bych v ni klesnout,

již se neprobudit.