LOUPEŽNÍK

Když loupežníka chytili, tož učili ho lidství:

– Už nikdy nesmíš, zbojníku, se dávat na zbojnictví.

K nám snadno lze se vetříti, lze snadno krást a loupit.

A ty že by ses nestyděl za plot náš hříšně vstoupit?

Co vzal jsi jednou, to jsi vzal, ať požehná ti nebe.

Leč polepši se konečně, tak prosíme dnes tebe.

Tys slabých nikdy nešetřil a bral jsi groše vdovy.

Teď změň se, brachu, jiný buď, když celý svět je nový.

Ty budeš volný, příteli, my rozvážem’ tvá pouta.

Leč nebylo by šlechetné, dál dělat lidožrouta! –

Dal pouto sobě rozvázat a zmizel rychle zatím.

A úsměv, který na rtech měl, ten říkal: Já se vrátím.