LOURDSKÁ KRÁLOVNA.

Ó Královno má spanilá,

kde’s koruny své pozbyla?

„Ach, světské pýchy bujná zlost

s mé hlavy strhla její skvost!“

A dvé Tvých nohou zářících

proč netkví v zlatých střevících?

„By z půdy jejich bělostné

kvést mohly růže přeskvostné.“

A nač ty růže rajských vnad?

„Ty duším sypu do zahrad.“

A proč je duším sypeš v dar?

„By zachvátil je rajský žár.“

A když ten žár je zachvátí? –

„Svět korunu mi navrátí.“