Loutky.

Znáte-li ty hezké boudky,

v nichžto hrají směšné loutky,

malicherná divadélka?

Vídáme k nim chvatně spěti

zhusta malé, velké děti,

radost jejich bývá velká.

Jsou však také jiné boudy,

do nichž velkých dětí proudy

pobavit se rády chodí.

Odkud častá dobrá shoda?

Svolává je pouhá moda,

komediant je tam vodí.

Sbubnovanou milou chásku

hereček má na provázku;

jak je libo, všemi hýbe;

mluví páté přes deváté,

na děti však rozehřáté

hází oči samolibé.

Ctnost a pravdu směle tupí,

lež a podvod rychle kupí,

v rozum mělký sype zmatek;

loutky přisvědčují jemu,

nevědí sic, proč a čemu,

smějí se, jdou do svých chatek.

Nechápavou svoji chásku

hereček má na provázku;

loutky za ním mluví plky;

pozdvihují hlavy prudce,

vzhůru, dolů jdou jim ruce,

loutky stávají se vlky.

Po způsobu bídné chátry

kasají se na své bratry,

chtí je zničit v krutém boji;

a hle, boj ten brzy nastal,

vytratil se herec žvastal;

loutkám smutný hrob se strojí.

Ti, jenž zbyli z počtu bloudků,

odhodili blbou loutku,

proklínají herce svůdce;

pozdě vidí svoji bídu,

znají hnusné štváče lidu,

národa a vlasti škůdce.