Lov

Hledati pravdu? Hledej život!

Je pravdivější než pravda sama.

Pravda se skládá z praprostých příhod,

jež třesou ti palubou pod nohama.

Jsem Silvio, rybář, jenž život objímá prudce.

Žel, milenec není ještě své lásky jediným pánem.

Ani já před rokem, na lodi v moři slaném

s lanem v ruce.

Jsem Silvio, rybář a básník a osmahlý muž.

S bohem, Messino rodná, a hlídej mou ženu a dítě!

Makrely táhnou, k lovu čas nejvyšší už.

Na tři dny, Silvio? Pátek a sobotu? V neděli spravíme sítě!

Jsem Silvio, otrlý, pevný a pružný jak prak. –

Večer se moře vzdulo, k nebi se rozletělo,

nad Etnou zamával krvavý mrak,

nad vodou sírou čpělo.

Pod mořem s praskotem pukalo dno.

Co dělá Sicilie?

Ba, člověk měl štěstí nejedno,

ale po tmě! ZEMĚTŘESENÍ!? Etna soptí! A Messina?

Těžko v tom lomozu usíná.

Žije...?

V sobotu s bohatou kořistí, k návratu všecko schystav,

s Giovanim hledám v parách břeh.

Moře je šedé zoufalství, život je štěrk a vzdech.

Kdo umí bolestí zpívat? Tlučeme lebkou o lebku.

Přežil jsem na moři mnoho bouří, svou dětskou kolébku,

ženu a dítě a messinský přístav.