Lov.

Letí holub po údolí,

V němžto lovců: „Hura!“ zní;

V tom i trubky zahlaholí,

Zevšad hřmí již střílení.

Za údolím, v tichém háji

Holubinka čeká naň,

Tam kde v potoku napájí

Dítka svoje lesklá laň.

Lovec již naň měřit spěje –

V tom v něm zavzní srdce hlas,

Že se jemu ruka chvěje

A on skládá střelbu zas.

Holub letí šťasten dále

K té, již věrně miluje;

Blažen ve shledání, stále

S drahou družkou cukruje.