LOVCOVA PÍSEŇ.

Za čapkou péro – hola, hoj,

v les, pod zelenou spěl jsem chvoj –

já o bílé tu lani snil,

jíž milence bych ulovil –

Ha, ukrývej se dnes, jak chceš,

mně, laňko bílá, neujdeš!

Já houštím dral se, hola, hoj,

kde stezka je, kde šuměl zdroj,

a v šeru náhle za křovím

cos' bílého se mihnout zřím –

to bílá laň – jíž stavím krok –

ne – milenka má, s ní můj sok.

Miř dobře, lovče – hola, hoj –

Jak zmije syčel šíp můj v chvoj –

a v bílá, nahá ňadra kles –

z nichž poslední se výkřik nes...

Les hučel – kdes křik krkavec.

Dnes bílou laň jsem lapil přec!