LOVEC PEREL.

Do víru divně rozladěných citů,

do proudu myšlének, do vln všech třpytu,

v to celé moře duše vnoř se hluboce, –

když v úsměvném plá svitu,

když bouře tam hučí a syčí a kypí,

když vášeň tam rozžehne blesků svých šípy

a úpí divoce!

A nedbej lidstva na břehu, jich řečí,

a nedbej drsných úskalí a léčí,

a nedbej na chlad, vítr, mračen na chmuru,

buď roven potápěči

a s odvahou ponoř se v duše své moře

a vynes pak perlu si na denní zoře,

tu perlu krásy – skrytou v písně lasturu!