Lovec.

V boru lovec často bloudil,

Často bloudil zmateně,

Vezdy se do houští vloudil,

A pak zpíval, když se vloudil

V houště strašně vzdálené.

Než sám v houště nechodíval,

Ne, tam nechodíval sám;

Všude sebou zbraň nosíval,

Vesel byl, že ji nosíval,

Bez ní nechodil nikam.

Z domova vzdy smutný vyšel,

Denně pout svou nastoupil;

Než když nazpět z borku přišel,

Z kruté pouště nazpět přišel,

Vezdy veselejší byl.

Tam, kde vlnka ječí mutně,

Kde objímá vlnka jez:

V obor hvězd patříval smutně,

V oboru hvězd jednu smutně

Hledal mezi nimi kdes.

Dlouho hledal, dlouho bloudil,

Hvězdy ale nenašel;

Jednou se do pouště vloudil,

Rána padla – snad zabloudil? –

Zabloudil, víc nepřišel.